Předběžná opatření ukládající poskytovatelům připojení znepřístupnit webové stránky se zpravidla obsahově překrývají s nárokem ve věci samé a mohou závažně omezit základní práva osob, které nejsou účastníky řízení o jejich nařízení. Jejich přiměřenost je proto potřeba posuzovat zvláště obezřetně.
Aby obecný soud mohl návrhu na jejich nařízení vyhovět, musí navrhovatel v prvé řadě osvědčit, že mu svědčí autorské právo k dílům neoprávněně zpřístupňovaným veřejnosti na webové stránce, proti níž návrh směřuje. Dále musí prokázat, že se nemohl domáhat ochrany svých autorských práv přímo vůči jejich porušovatelům, provozovatelům webových stránek nebo držitelům domén, případně že tyto subjekty kontaktoval, aniž by následně došlo k odstranění zásahu do autorských práv. Vedle toho musí platit, že ochrany práv navrhovatele nelze stejně efektivně dosáhnout blokací, která by byla přesněji cílená na protiprávní obsah, případně časově omezená. Uvedené skutečnosti přitom navrhovatel musí osvědčit, resp. prokázat ve vztahu k okamžiku podání návrhu. Současně musí platit, že míra ochrany, kterou poskytuje předběžné opatření základním právům navrhovatele, je přiměřená míře omezení protistojných ústavních hodnot a základních práv osob, kterých se předběžné opatření dotýká – tedy například provozovatelů znepřístupňovaných stránek, držitelů domén, jiných uživatelů internetu či poskytovatelů připojení.“
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 721/26, ze dne 30. 7. 2026
