I. Aby mohlo dojít k porušení legitimního očekávání, musí subjekt disponovat konkrétním jasně založeným a vymahatelným nárokem. V předmětné věci byla obchodní společnost od okamžiku koupě předmětných pozemků seznámena s tím, že k výstavbě a provozování původně čtyř a později dvou větrných elektráren potřebuje udělení výjimky ze zákonných zákazů. Jestliže tedy věděla od počátku o nutnosti mít předmětnou výjimku týkající se silně ohroženého druhu, jímž je tetřívek obecný, ale tato výjimka, na kterou není právní nárok a která byla podmínkou udělení stavebního povolení, jí nebyla nikdy udělena, musela si být vědoma toho, že orgán ochrany přírody může její činnost spočívající ve výstavbě dvou větrných elektráren kdykoli zakázat, a to i přesto, že získala stavební povolení, neboť i po vydání kladného rozhodnutí stavebního úřadu stále platilo zákonné omezení vlastníka podle § 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou udělení stavebního povolení bylo udělení výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., která však obchodní společnosti nikdy udělena nebyla, ač musela být vydána před zásahem do předmětného biotopu. Proto také byla následně stavební činnost obchodní společnosti Českou inspekcí životního prostředí podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 350/2012 Sb., zakázána, a to až do udělení výjimky. Ostatně proto také podala i po vydání stavebního povolení novou žádost o udělení výjimky, která jí opět udělena nebyla. Obchodní společnost tak nemohla mít legitimní očekávání, že bude moci na předmětných pozemcích výstavbu a provoz dvou větrných elektráren uskutečnit. Na uvedeném nemůže změnit nic ani vydané stavební povolení, neboť chybějící výjimka působí jako nepřekročitelná překážka pro zahájení stavby. Ustanovením § 50 zákona o ochraně přírody je pouze dán zákonný rámec, jak mohou vlastníci pozemků v uvedené lokalitě se svými pozemky nakládat. Neudělení výjimky ze zákazu podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. je omezením výkonu vlastnického práva zákonem, přičemž nejde o omezení nad rámec zákonného omezení všech vlastníků, když omezení není důsledkem individuálního rozhodnutí orgánu veřejné moci či nerovného postavení dvou skupin vlastníků. Omezení koresponduje s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého vlastnictví zavazuje a jeho výkon nesmí nad míru stanovenou zákonem poškozovat mj. přírodu a životní prostředí.
Vycházely-li obecné soudy při závěru o legitimním očekávání obchodní společnosti v zásadě jen z vydaného stavebního povolení a nehodnotily-li náležitě další zmíněné podstatné skutečnosti, porušily právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře připustil, že mohou nastat situace, kdy sice dochází k omezení vlastnického práva, avšak není nezbytné za toto omezení vlastníkovi poskytovat náhradu. Vyvlastněním či omezením vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny je třeba rozumět pouze takové omezení, které vylučuje realizaci vlastnického práva buď zcela, nebo v rozsahu, který podstatnou měrou znemožňuje výkon vlastnického práva v některé z jeho složek [viz nález ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 34/03 (N 226/43 SbNU 541, č. 49/2007 Sb.), bod 76]. Podobný závěr vyplývá i z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Brosset-Triboulet a další proti Francii, č. 34078/02 ze dne 29. 3. 2010, § 94 [srov. i nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 950/17 (N 232/87 SbNU 781), body 30 a 31].
Zákazem činnosti podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 350/2012 Sb. (s účinností od 1. ledna 2013), k významnému zásahu do vlastnického práva obchodní společnosti nedošlo, neboť je i nadále vlastníkem předmětných pozemků, má právo je držet, užívat, požívat a nakládat s nimi. Nemožnost výstavby a provozu větrných elektráren na předmětných pozemcích představuje z hlediska ústavních principů přípustné omezení oprávnění tvořících obsah vlastnického práva z důvodu ochrany veřejného zájmu ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny, přičemž v porovnání s důležitostí právem chráněného veřejného zájmu na ochraně přírody vyhovuje toto omezení požadavkům na zachování principu proporcionality. S ohledem na právem chráněný zájem na ochraně ohroženého druhu tetřívka obecného a jeho biotopu jde o zásah přípustný. Vlastnické právo obchodní společnosti k předmětným pozemkům tedy nebylo podstatně omezeno či jeho výkon vyloučen, bylo pouze korigováno oprávnění provádět stavební činnost. Nejde tedy o omezení, které by vyloučilo realizaci vlastnického práva zcela, nebo v rozsahu, který podstatnou měrou znemožňuje výkon vlastnického práva v některé z jeho složek ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3551/25, ze dne 30. 6. 2026
